Hi there!
I'm Petra.
Jsem učitelka z Brna a pomáhám dětem, studentům i dospělým mluvit anglicky.
Učím hlavně online individuálně nebo v menších skupinách.
Vedu i zájmové kroužky pro děti, pořádám workshopy a příměstské tábory.
Online lekce
V individuálních online lekcích si zakládám na vztahu se studentem. Nejprve poznám studenty, úroveň angličtiny, zájmy a cíle. Poté šiju lekce na míru. Postupně společně rozvíjíme všechny jazykové dovednosti. Baví mě mluvit, dozvídat se o vašich životech, sdílet nápady, starosti a sny.
Během mluvení zapisujeme nová slova nebo věty, které by bylo lepší říct jinak
Společně čteme texty, které dopředu připravím pomocí umělé inteligence přímo pro studenta. Texty jsou ve správné jazykové úrovni a k tomu opakují naučené slova a fráze z minulých hodin.
Obecně se studenty rozvíjíme hlavně mluvení, čtení, slovní zásobu a gramatiku, ale součástí toho je i rozvíjení poslechu a psaní.
Dlouhá cesta k angličtině
Znáte to. S angličtinou je to nahoru a dolů. A já mám celkem vtipný příběh o tom, jak dlouhá a strnitá je cesta k Angličtině.
Angličtinu se učím od školky. Tam to bylo super! Pamatuju si 2 slova. SOCKS a ORANGE.
Na 1. stupni jsem klasicky chodila do zábavného kroužku angličtiny. Hráli jsme divadlo. Ničemu jsem nerozuměla, mluvit jsem neuměla, ale měla jsem hlavní roli. Jednou to byla Princezna Šeherezáda a podruhé Lví král. Asi jsem to dostala za mé zrzavé vlasy, nebo protože moje mamka uměla ušít hezké kostýmy. Za lekci jsme dostávali čokoládu. To je aspoň motivace.
Nevím, kde se stala chyba, ale v 6. třídě jsem si myslela, že sloveso DOES se píše jako v němčině DAS. V 7. třídě jsem se tedy přihlásila do kurzu, který vedla studentka. Pak to bylo super. Měla jsem jedničky.
Přišla jsem na gymnázium Elgartova. Měla jsem pocit, že zase nic neumím. Učebnice byla těžká, dostávala jsem trojky. Paní profesorka se na mě neusmívala.
Další zlomový bod, kdy jsem si objednávala časopisy Bridge, četla, vypisovala slovíčka, psala anglický deník, poslouchala a překládala anglické písničky, zpívala. Přišlo zlepšení.
V 17 letech mě požádala trenérka v synchronizovaném plavání, jestli bych mohla hlídat francouzské holčičky, které přijely do Brna. Mělo to být v pohodě, když uměly anglicky. Vůbec se mi do toho nechtělo, měla jsem strach. Bylo mi jasné, že to nebude v pohodě. Takže opět jsem zjistila, že nerozumím, neumím mluvit, vypadám prostě hloupě. Rodina byla v Brně dva roky. Dva roky jsem k nim docházela pomáhat s dětmi a potit ze sebe angličtinu.
Do toho přišel na Elgartku Broňa. Sice mě neučil, ale to jeho nadšení jsem vstřebávala.
V 18 letech, ve třeťáku, jsem odjela na 3 měsíce pracovat do Anglie.
V maturitním ročníku jsme dostali na půl roku Broňu, s jeho pomocí jsem se chystala na maturitu. Všechno bylo super.
Po maturitě jsem odjela na 2 měsíce pracovat do Austrálie.
Nějaké zkušenosti jsem nabrala i jako letuška, při cestování, nebo na návštěvě v USA.
Na vysoké bylo hodně předmětů, fonetika, fonologie, gramatika, jazykové cvičení didaktika. Udělala jsem státnice z Angličtiny a didaktiky.
Moc ráda bych napsala, že v mých lekcích se anglicky 100% naučíte a nepotřebujete nic jiného, ale cesta k sebevědomé angličtině je delší. Podle mě umět anglicky není samozřejmost. Není to jednoduché, i když je angličtina dnes všude kolem nás.
